Voda na plicích se projevuje dušností a bolestí na hrudi. Léčba spočívá krom jiného v odsátí tekutiny

Charakteristika onemocnění a souhrn jejích symptomů

Voda na plicích se odborně označuje jako fluidothorax a je také známá jako pleurální výpotek, který může být jak jednostranný, tak oboustranný. Jde o závažný zdravotní problém, při kterém dochází k hromadění tekutiny v pleurální dutině v míře překračující 10 ml. Konkrétně se tak děje mezi dvěma pohrudnicemi, a to viscerální pleurou obklopující plíce zvnějšku a parietální pleurou nacházející se na vnitřní straně hrudní dutiny. Nadbytek této tekutiny se zde může nacházet z různých příčin, přičemž její nadměrné množství způsobuje potíže s dýcháním a další komplikace.

Voda na plicích se dělí na dva hlavní typy, a to transudativní a exsudativní fluidothorax. Transudativní fluidothorax vzniká následkem nerovnováhy v tlacích uvnitř krevních cév, například při srdečním selhání nebo jaterní cirhóze. Charakterizuje ho čirá, méně proteinová tekutina a váže se k němu menší riziko trvalého poškození plic. Exsudativní fluidothorax je pak způsoben zánětem či poškozením pohrudnice, což se stává v důsledku infekce(například pneumonie), nádoru nebo plicní embolie. Obsahuje hustší, proteinově bohatou tekutinu.

Mezi nejčastější příznaky vody na plicích se řadí dušnost, suchý kašel a bolest na hrudi, především při dýchání. Dušnost se objevuje, když tekutina tlačí na plíce, čímž omezuje jejich schopnost se při nádeších plně rozpínat. Bolest na hrudi pak bývá ostrá a intenzivní. Kromě toho se má tendenci zhoršovat při kašli nebo hlubokém dýchání. Pokud se navíc dostaví také horečka, může to znamenat, že vodu v plicích vyvolala infekce.

Jaké má voda na plicích příznaky?

Autor: Redakce edoktori.cz

Voda na plicích nastává v důsledku srdečního selhání

Voda na plicích může vzniknout z různých důvodů, mezi nejčastější patří srdeční selhání, zápal plic, rakovina plic, ale také ledvinové a jaterní onemocnění. Při srdečním selhání je narušen krevní oběh, což vede ke zvýšenému tlaku v plicních cévách a následně k úniku tekutiny do pleurálního prostoru. Nadprodukci tekutiny může vyvolat i zánětlivé onemocnění, například zápal plic.

Za nadměrným hromaděním tekutiny stojí rovněž rakovina, která narušuje strukturu a funkci pohrudnice. Tento typ výpotku je obvykle exsudativní, což znamená, že tekutina obsahuje vyšší množství bílkovin a buněčných elementů, které jsou přítomny kvůli zánětlivému nebo nádorovému procesu. Nádory mohou postihnout přímo pleuru (mezoteliom, rakovina plic) nebo do této oblasti metastazovat z jiných orgánů, jako jsou prsa, vaječníky nebo žaludek.  Zároveň mohou mít dopad na lymfatický systém, čímž se odtok tekutiny z pleurální dutiny ztěžuje.

Dalšími faktory, které mohou hrát ve vzniku pleurálního výpotku roli, jsou kupříkladu plicní embolie, poranění hrudníku, těžká podvýživa, azbestóza, nefrotický syndrom nebo cirhóza jater, při níž dochází k hromadění tekutin v těle, včetně pohrudniční dutiny. Kromě toho mohou být na vině určité léky či chirurgické zákroky, zejména sklerotizace varixů nebo zásahy týkající se horní duté žíly.

Možné komplikace a diagnostické metody 

Pokud není voda na plicích včas léčena, může dojít k závažným komplikacím. Jednu z nejvážnějších představuje plicní kolaps (atelektáza), který nastává, když tekutina vytlačuje plíci a znemožňuje její správnou funkci. Problém může znamenat i infekce tekutiny, jež může vést ke vzniku empyému, což je hnisavý zánět pleury.

Co se týče diagnostiky pleurálního výpotku, zjišťuje se na základě několika metod. Obvykle se začíná fyzikálním vyšetřením, při kterém se poslouchá hrudník pacienta pomocí fonendoskopu. Snížené dechové šelesty nebo absence poslechového vjemu mohou být indikátory přítomnosti tekutiny. Při běžném vyšetření je možné odhalit vodu na plicích až v případě, že množství tekutiny dosahuje alespoň 300–400 ml. K diagnostikování menšího množství tekutiny se využívají zobrazovací metody, jako je rentgen hrudníku, ultrazvuk či počítačová tomografie (CT).

V některých případech se přistupuje k torakocentéze. Jedná se o zákrok, při kterém se odebere vzorek tekutiny z pleurální dutiny k laboratornímu rozboru, díky čemuž lze zjistit přesnou příčinu výpotku. Velmi citlivá je pak Rieglerova projekce, jež je schopná detekovat již 20 ml tekutiny.

Jednou z účinných metod léčby je torakocentéza 

Léčba se odvíjí od základní příčiny a závažnosti projevů vody na plicích. Hlavní přístupy zahrnují medikamentózní léčbu, odčerpávání tekutiny a v některých případech chirurgické zákroky. Pokud je příčinou pleurálního výpotku srdeční selhání, léčba spočívá v podání diuretik a dalších léčiv. Při bakteriálních infekcích se pak nasazují antibiotika. Pacienti s rakovinou obvykle docházejí na chemoterapii či radioterapii, ale může být nutné, aby podstoupili též chirurgický zákrok, a to za účelem kontroly růstu nádoru a snížení tvorby fluidothoraxu.

Jednu z nejúčinnějších metod pro okamžité zmírnění příznaků představuje již zmíněná torakocentéza (punkce hrudníku), kdy se pomocí jehly odsává přebytečná tekutina z pleurální dutiny. Tento zákrok nejenže pomáhá pacientovi s dýcháním, ale lékařům poskytuje možnost prozkoumat složení tekutiny, což je stěžejní pro určení dalšího postupu léčby.

Při návratnosti vody na plicích může být třeba pacientovi zavést drenážní katétr. Katétr umožňuje odstraňovat tekutinu z pleurální dutiny opakovaně a dlouhodobě. Tento postup se zpravidla volí u pacientů s pokročilými onemocněními, kdy k výpotku dochází často a jiné metody nejsou dostatečně účinné.

Při opakovaném hromadění tekutiny přichází v úvahu i pleurodéza. Jde o proces, při němž se prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku docílí srůstu pleurálních listů, čímž se zamezí další kumulaci tekutiny v pleurální dutině. Tento zákrok je vhodný především pro pacienty s maligním výpotkem, kdy nádor brání přirozenému odtoku tekutiny. 

U některých pacientů je podstoupení chirurgického zákroku nevyhnutelné. Většinou se tak děje u komplikovaných případů, kdy je výpotek zapříčiněn nádorem, infekcí nebo chronickými onemocněními. Při zákroku se chirurgicky odstraňuje část pohrudnice, další variantou je zavedení drenážního zařízení do plic.