Svrab je velmi nakažlivé onemocnění. Projevuje se intenzivním svěděním

Charakteristika svrabu a jeho formy

Svrab je vysoce nakažlivé kožní onemocnění způsobené mikroskopickým parazitem zvaným zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei). Tento parazit přežívá pod povrchem kůže, kde vytváří malé chodbičky, do kterých klade svá vajíčka, což vyvolává intenzivní svědění. Onemocnění může postihnout každého, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální status dotyčného. Zároveň se často vyskytuje v prostředích, kde se nachází na menším prostoru větší množství lidí, tedy například v domovech důchodců, ve věznicích nebo na dětských táborech.

Formy svrabu

Kromě běžné formy svrabu existují i vzácnější varianty, jež se projevují odlišnými příznaky a průběhem. Například norský svrab postihuje zejména osoby se sníženou imunitou, jako jsou pacienti s AIDS nebo lidé s rakovinou, kteří podstupují chemoterapii. Tato forma svrabu se vyznačuje velmi četným výskytem zákožek, což vede k silné zánětlivé reakci, odlupování kůže a tvorbě velkých, tlustých krust a šupin na kůži pokrývajících velké plochy těla. Norský svrab je mimořádně nakažlivý, proto je nutné pacienta izolovat a s léčbou začít co nejdříve.

Další variantou je tzv. scabies nodularis, pro niž je charakteristická tvorba velkých uzlů a pupenů, jež mohou přetrvávat i po úspěšné léčbě. Tato forma svrabu se mimoto často pojí s dlouhodobým svěděním a záněty kůže. Známá je též forma „svrabu mytých", kdy pacienti, kteří dodržují velmi přísné hygienické návyky, nemají sice na kůži viditelné příznaky, ale přesto trpí silným nočním svěděním. Specifickým případem je pak ušní svrab, který vyvolává parazit zvaný strupovka ušní a napadá psy, kočky či lišky a jiné malé šelmy. 

Svrab u dětí

U dětí bývá výskyt svrabu méně častý a liší se průběh onemocnění. Dětský svrab se různí dále v tom, jaké části těla bývají zasaženy, obvykle postihuje dlaně, plosky nohou a obličej, přičemž u novorozenců se může objevit i ve vlasech. Kromě svědění bývá u dětí časté rovněž zduření lymfatických uzlin, a to především v podpaží či tříslech.

Jak se svrab přenáší a čím se projevuje?

Svrab se přenáší přímým kontaktem s kůží infikované osoby. Nejčastěji k přenosu dochází při delším tělesném kontaktu, například při pohlavním styku, sdílení postele nebo nošení infikovaného oblečení. Kromě toho se může rozšířit také prostřednictvím ložního prádla nebo ručníků, a to zejména pokud nejsou dostatečně vyprané či dezinfikované. Krátkodobý kontakt, jako je třeba potřesení rukou, obvykle k přenosu nestačí.

Inkubační doba svrabu zpravidla činí dva až šest týdnů. Během této doby sice nejsou u nakažených jedinců patrné žádné příznaky, přesto ale přenášejí parazita na další osoby. U jedinců, kteří již svrab prodělali, přitom mohou příznaky nastoupit mnohem rychleji, často se tak děje do 3 dnů.

Co se týče projevů svrabu, hlavním příznakem je intenzivní svědění, které je nejsilnější v noci, kdy je tělo v teple pod přikrývkou, což zvyšuje aktivitu zákožky. Svědění způsobují samičky zákožek, které si vytvářejí v kůži chodbičky a kladou zde vajíčka. To vyvolává nutkání se neustále škrábat, při čemž může dojít k poškození kůže a následkem toho i k tvorbě strupů, zhrubnutí pokožky a dalším problémům. Rozvinout se u dotyčného může například bakteriální infekce, a to poté, co bakterie proniknou do otevřených ran. 

Kromě svědění jsou dalším typickým příznakem svrabu drobné vyrážky, které se mohou vyskytnout kdekoli na těle. Nejčastěji se však objevují v záhybech kůže, tedy mezi prsty na rukou, zápěstích, v podpaží, oblasti kolem pupíku, na genitáliích, případně hýždích nebo na vnitřních stranách stehen. Vyrážka může mít podobu malých puchýřků, pupínků či červených teček. Někdy lze na povrchu kůže spatřit také tenké, zvlněné čáry. Jde o chodbičky, které byly vytvořeny zákožkami a mívají našedlou či růžovou barvu. 

U dětí se mohou příznaky nacházet i na dlaních, ploskách nohou, obličeji, nebo dokonce ve vlasech. U pacientů se silnou imunitní odpovědí se pak může vyvinout forma svrabu bez výrazných viditelných příznaků, ale se silným svěděním. Svrab přitom bývá často mylně zaměňován za jiné kožní problémy, a to například ekzémy nebo alergické reakce. Pokud se tedy domníváte, že byste mohli mít svrab, měli byste co nejrychleji vyhledat lékaře, aby se případně zabránilo šíření tohoto onemocnění a mohla se co nejdříve zahájit léčba.

Příznaky svrabu dále popisuje také MUDr. Daniel Petr zde.

Pomocí čeho lze svrab identifikovat a jak se léčí?

Diagnostikování svrabu může být náročné, protože příznaky se mohou podobat jiným kožním onemocněním. Diagnóza se stanovuje na základě klinických příznaků a laboratorního vyšetření. V rámci něj se zpravidla odebírá vzorek kůže, který se poté zkoumá pod mikroskopem, aby se zjistilo, jestli se v kůži vyskytují zákožky, jejich vajíčka nebo výkaly. K tomu se používá rovněž dermatoskop. Jde o přístroj, jenž zvětšuje obraz pokožky, díky čemuž lze parazita snáze identifikovat.

Léčba svrabu se pak zaměřuje na zničení zákožek a jejich vajíček. Zpravidla spočívá v aplikaci speciálních mastí obsahujících účinné látky, jako například permethrin. Mastí se potírá celé tělo, přičemž je třeba nechat mast před smytím působit 8 až 14 hodin, ideálně tedy přes noc. Celou proceduru může být nutné po jednom či dvou týdnech zopakovat, aby se zajistilo, že všechny zákožky, včetně těch vylíhlých z vajíček po první aplikaci, byly zničeny. U dětí a kojenců může být navíc zapotřebí nanést mast i na obličej a pokožku hlavy.

Kromě lokální léčby mohou být v jistých případech podávána také perorální antiparazitika, jako je ivermektin, který ničí zákožky zevnitř. Tento přístup se obvykle užívá u těžkých nebo rezistentních forem svrabu, případně u pacientů, kteří nemohou používat lokální léčbu, například z důvodu alergické reakce na ni či rozsáhlého poškození kůže.

Jaká je léčba svrabu?

Autor: Redakce edoktori.cz

Po dokončení léčby může u některých pacientů přetrvávat svědění, které vyvolává zánětlivá reakce kůže. Tento nepříjemný projev obvykle není důvodem k obavám a může být zmírněn antihistaminiky nebo kortikosteroidními mastmi. Svědění však zpravidla postupně odezní samo během několika týdnů.

Důležitou součástí léčby je rovněž prevence dalšího šíření infekce. Je nutné důkladně vyprat a vydezinfikovat veškeré oblečení, ložní prádlo a ručníky, které přišly do styku s infikovanou osobou, a to při teplotě nejméně 60 °C. Předměty, které nelze prát, je třeba zavřít do igelitových pytlů na dva týdny. Za tuto dobu zahyne zákožka i její nezralé formy. Doporučuje se dále vyhnout se fyzickému kontaktu s nakaženými osobami, dokud není léčba kompletně dokončena a paraziti zlikvidováni. V jistých případech je nezbytné léčit i další členy domácnosti, aby se zabránilo reinfekci.