Jak léčit tenisový loket: nejlépe účinkuje fyzioterapie

Tenisový loket, odborně laterální epikondylitida, vzniká v důsledku přetížení šlach svalů předloktí. Jde o typické onemocnění z opakovaného namáhání, při kterém dochází k drobnému poškozování šlachové tkáně a následným degenerativním změnám.

Přestože název evokuje spojitost se sportem, ve skutečnosti se nejčastěji rozvíjí při běžných každodenních činnostech nebo v zaměstnání. Tenisový loket často postihuje lidi, kteří dlouhodobě zatěžují ruce stereotypními pohyby, například řemeslníky, malíře nebo automechaniky.

Projevuje se bolestí na vnější straně lokte

Co se týče toho, jaké má tenisový loket příznaky, typickým symptomem je bolest na vnější straně lokte, která se může šířit do předloktí a někdy až do zápěstí. Bolest bývá pálivá či ostrá a zhoršuje se při otáčení ruky, ohýbání nebo uchopení předmětů. Neléčený tenisový loket může vést k dlouhodobé bolesti a zhoršování funkce lokte.

Kromě bolesti se objevuje také ztuhlost, otok a oslabení úchopu, kdy i lehké předměty mohou být pro dotyčného obtížně udržitelné. Pacienti často pociťují potíže při vykonávání běžných činností, jako je podání ruky, otočení klíčem v zámku nebo zvednutí hrnku.

Důraz se klade na klidový režim

Ve většině případů má laterální epikondylitida tendenci se časem zlepšovat i bez zásadních zásahů. Základem, jak léčit tenisový loket, je odlehčení postižené oblasti a omezení aktivit, které bolest vyvolávají. Velmi důležitý je klidový režim, případně úprava pracovních či sportovních návyků tak, aby nedocházelo k dalšímu přetěžování šlach.

Tím, co na tenisový loket dále pomáhá, bývá kromě odpočinku aplikace studených obkladů a užívání běžně dostupných léků proti bolesti a zánětu. Často se využívá protizánětlivá mast na tenisový loket nebo gel, jež se nanášejí přímo na postižené místo a mohou pomoci zmírnit bolest i otok. U dlouhodobého užití nesteroidních protizánětlivých léků je však vhodné jejich použití konzultovat s lékařem. Ledování několikrát denně může rovněž přispět ke zmírnění potíží.

Fyzioterapie a ortézy

Významnou roli v léčbě hraje také fyzioterapie, během níž vám fyzioterapeut mimo jiné předvede konkrétní cviky na tenisový loket, které byste následně měli pravidelně provádět i doma. Cílem tohoto cvičení je posílení svalů předloktí, zlepšení flexibility a obnovení správné funkce šlach.

Fyzioterapeut může zároveň zhodnotit pracovní či sportovní zátěž, způsob provádění jednotlivých pohybů a doporučit úpravy pohybových návyků, které problém vyvolaly. V některých případech se využívají rovněž speciální ortézy nebo tejpování. Ortéza na tenisový loket slouží ke snížení napětí v postižené oblasti a umožňuje šlaše regeneraci.

Obstřiky a miniinvazivní metody

Pokud potíže přetrvávají, přicházejí na řadu moderní léčebné postupy. Například se z nich využívá na tenisový loket obstřik, tedy aplikace léčiv přímo do postižené šlachy. Nejčastěji se pacientovi podávají kortikosteroidy, které mohou krátkodobě zmírnit zánět a bolest, jejich efekt však není vždy dlouhodobý. Alternativou je aplikace plazmy bohaté na krevní destičky, jež podporuje přirozené hojení tkáně.

Další možnost představuje tzv. suchá jehla, kdy se jemně narušuje poškozená tkáň, aby se tím stimulovala regenerace. Podobný princip využívá rovněž jehlová fenestrace, při níž je pomocí ultrazvuku opakovaně narušována šlacha za účelem nastartování hojivého procesu. Stále častěji se kromě toho uplatňuje rázová vlna, která působí mechanickými impulzy, podporuje regeneraci a vede ke zmírnění bolesti.

Chirurgická léčba

Pokud potíže přetrvávají déle než půl roku až rok a nereagují na konzervativní léčbu, může být řešením operace. Ta spočívá v odstranění poškozené tkáně s cílem zmírnit bolest a zlepšit funkci lokte. Provádí se buď klasicky otevřeným přístupem, nebo artroskopicky pomocí malých řezů.

Po ukončení léčby je zapotřebí se k pohybu vracet postupně a pravidelně cvičit, aby se loket znovu posílil a získal stabilitu. Úplné zotavení je ve většině případů možné, je ale nutné počítat s tím, že rekonvalescence trvá obvykle několik měsíců, často kolem půl roku, někdy i déle podle rozsahu poškození a zvoleného typu léčby.