Zubní implantáty fotografie: jak vypadají a jak se postupuje při jejich zavádění?

Naše série článků „Fotografie nemocí“ pomáhá rozpoznat různé zdravotní problémy podle jejich vzhledu. Díky obrázkům a fotografiím si dozajista můžete lépe představit klasické projevy nemoci. Pokud máte jakékoli podezření, doporučujeme konzultaci s lékařem.

Zubní implantát je náhradou poškozeného nebo chybějícího zubu. Jde o zákrok, kdy se na místo kořene zubu umisťují kovové šroubovité čepy. Jedná se v zásadě o umělý zubní kořen s podobnou funkcí, jakou plnil ten původní.

Zubní implantáty přicházejí v úvahu například tehdy, pokud se u dané osoby nevyskytuje dostatek přirozených zubů k uchycení zubního můstku. Nejsou ovšem vhodné pro děti z důvodu nedokončeného růstu kostí.

Hlavní přínos zubních implantátů se spatřuje v tom, že tvoří pevnou oporu pro zuby a jsou trvanlivé. Zároveň zlepšují vzhled a funkci zubů, stimulují růst kosti pod zubem a nehrozí u nich poškození přilehlého okolí. Způsob provedení chirurgického zákroku se pak odvíjí od stavu čelistní kosti pacienta a typu implantátu.

Zdroj obrázku: Shutterstock.com / Infografika: eDoktoři.cz

Zubní můstek jako alternativní náhrada zubu

Při poškození či ztrátě zubu se nejčastěji zvažuje zubní můstek nebo implantát. Co se týče zubního můstku, slouží podobně jako zubní implantát k vyplnění mezer po chybějících zubech. Nabízí se jako vhodná protetická náhrada pro dospívající, u nichž ještě není ukončen růst kostí. Na výběr máte z několika druhů zubních můstků. Jeho nevýhodou je kratší životnost a nutnost kvůli jeho zavedení obrousit i zdravé zuby.

Zdroj obrázků: Shutterstock.com / Infografika: eDoktoři.cz

Zubní implantáty: postup zákroku

Vložení zubních implantátů sestává z několika kroků s tím, že mezi nimi je vyhrazen čas na hojení. Nejdříve je nutné odstranit poškozený zub, následuje příprava čelistní kosti na zavedení implantátu a samotné umístění zubního implantátu, po čemž má kost prostor na to se hojit a růst. Dále se vkládá abutment a nakonec umělý zub. Celý proces trvá několik měsíců, přičemž velkou část zabere hojení zubního implantátu a umožnění růstu nové kosti v čelisti.

Nasazení zubního implantátu začíná provedením řezu za účelem otevřít dáseň a obnažit kost. Do ní se následně vyvrtají otvory, do nichž se upevní kovový čep zubního implantátu. Kovové čepy se zavádějí hluboko do kosti.

Zdroj obrázku: Commons.wikimedia.org / Infografika: eDoktoři.cz

Další fáze se označuje jako oseointegrace. Při ní se navazuje spojení mezi kostí a implantátem, čelistní kost do něj vrůstá, čímž vzniká pevný základ pro umělý chrup. Zvýšit úspěšnost integrace implantátu se může tak, že se před zákrokem pacientovi podají profylaktická antibiotika.

K zubnímu implantátu se posléze připevňuje abutment, na nějž se nasazuje korunka. Někdy se zavedení abutmentu provádí společně s implantátem. Před připevněním umělého zubu je však zapotřebí počkat nejméně 2 týdny, aby se dásně stihly zhojit.

Před finálním krokem je také třeba pacientovi odebrat otisky zubů, na základě nichž se pak zhotoví korunka, která bude vyhlížet jako stávající zuby a těsně se k nim přimykat. K jednomu zubnímu implantátu se obvykle váže jedna korunka, ale vzhledem k jeho pevnosti je možné jím nahradit vícero zubů, jsou-li propojeny zubním můstkem.

Shutterstock.com / Infografika: eDoktoři.cz

Na zubní implantát má neblahý vliv kouření

Co se týče zdárného zavedení zubního implantátu, sehrávají v něm roli různé faktory. Klíčem k úspěchu jsou zdravé dásně, s onemocněním dásní není možné tento zákrok provést. Dále na něj má vliv kouření, jelikož vede k omezení průtoku krve do dásní a zpomalení procesu hojení.

Míra selhání zubního implantátu se u kuřáků zvyšuje na 20 %. Ideálně by se proto kuřáci měli vzdát kouření týden před zákrokem a setrvat bez kouření ještě 2 měsíce po zavedení zubních implantátů. Mimoto mohou stát za pomalejším hojením určitá autoimunitní onemocnění, jako například cukrovka a revmatoidní artritida, nebo jisté léky. V této souvislosti se mluví třeba o antidepresivech či lécích na pálení žáhy.

Mezi komplikace zubních implantátů patří bolest či brnění

Stejně jako jakýkoli jiný chirurgický zákrok s sebou implantace zubů nese určitá zdravotní rizika. Nejedná se ovšem o nijak závažné komplikace. Kupříkladu se může vytvořit v místě zubního implantátu zánět nebo může dojít k poškození okolních struktur (zubů či cév).

Mezi další známé komplikace zubních implantátů se řadí ústup dásní, bolest, necitlivost či brnění v důsledku poškození nervů, které dotyčný může pociťovat v zubech, dásních, bradě nebo rtech. Jestliže byl zubní implantát posazen do horní čelisti a zasahuje do některé z dutin, může přivodit i potíže s dutinami.

Problémy mohou nastat rovněž ve fázi oseointegrace a vést k selhání zubního implantátu. V důsledku špatné oseointegrace může dojít k uvolnění zubního implantátu nebo implantát nemusí být schopný udržet zubní korunku. Děje se tak přibližně v 5 až 10 % případů, a to většinou v prvních třech až čtyřech měsících od jeho zavedení.

Vzácně může zubní implantát u daného jedince vyvolat alergickou reakci. Tuto reakci způsobuje titan, který bývá obsažen v mnohých zubních implantátech. Alergická reakce se projevuje zpravidla otokem, ztrátou chuti či brněním. Pokud by tělo implantát coby cizí těleso nepřijalo, může se dostavit kromě intenzivní bolesti v místě implantátu otok, horečka nebo zimnice.

Kompletní uzdravení trvá několik měsíců

Pacient může následně pociťovat bolest po zavedení zubního implantátu přímo v daném místě, to může i drobně krvácet nebo se na dásních mohou utvořit modřiny či otok. V tomto ohledu mohou pomoci léky proti bolesti a na otok přikládání ledového obkladu. Jestliže provází zubní implantáty bolest déle jak týden, je vhodné se obrátit na lékaře. Úplné zhojení ovšem nelze očekávat dříve jak za 3 až 6 měsíců.

Zdroj obrázku: Commons.wikimedia.org / Infografika: eDoktoři.cz

Životnost zubního implantátu lze prodloužit pečováním o jeho čistotu, pravidelným docházením k zubaři, zvýšením příjmu vápníku k posilnění kostí a vyvarováním se škodlivých návyků, jako je skřípání zubů, konzumace tabákových a kofeinových výrobků barvících zuby nebo žvýkání tvrdých předmětů (tvrdé bonbony či led) vedoucích ke zlomení zubu.