Akutní laryngitida se typicky projevuje štěkavým kašlem. Často vzniká z plného zdraví

Akutní zánět hrtanu, či lépe akutní subglotická laryngitida, patří mezi běžná onemocnění dětského věku. Průběh může být mírný, ale v některých případech hrozí výrazná obstrukce dýchacích cest. Takový stav potom vyžaduje intenzivní nemocniční péči.
Akutní laryngitida je onemocnění virového původu, které mohou způsobit například adenoviry, RSV nebo viry parainfluenzy. Tyto patogeny infikují část hrtanu těsně pod hlasivkami a způsobují jeho otok. To ztěžuje dýchání.
První symptomy se objevují v noci
Toto onemocnění je nejčastější u dětí od 6 měsíců do 3 let od listopadu do dubna. Je nutné ho odlišit od obávané akutní epiglotitidy, která je naopak bakteriálního původu (nejčastěji Haemophilus influenzae). Akutní laryngitida je ale daleko častější, a to i díky plošnému očkování kojenců proti hemofilovým nákazám skupiny b (je součástí hexavakcíny).
Akutní laryngitida začíná z plného zdraví nebo navazuje na katar horních cest dýchacích. Příznaky často začínají v noci. Tím nejtypičtějším je štěkavý kašel. Doprovází jej také tzv. inspirační stridor, což je zvukový fenomén způsobený průchodem vzduchu zúženým hrtanem. Mezi další symptomy patří:
- inspirační dušnost,
- neklid,
- zvýšená teplota či horečka (méně často),
- chrapot.
V horším případě dítě usilovně dýchá, zatahuje jugulum (přední část krku nad hrudní kostí), je agitované a dokonce cyanotické, tedy má modravé zbarvení kůže a sliznic kvůli nedostatečné oxygenaci. K vyhodnocení závažnosti stavu se používá tzv. Downsovo skóre, kde se hodnotí poslech plic, stridor, dechová námaha, kašel a zbarvení kůže.
Zásah lékaře je nezbytný
První pomocí je inhalace studeného vzduchu. Vždy je však žádoucí navštívit lékaře. V nemocniční péči se podávají kortikoidy, případně se inhaluje směs s adrenalinem. Obě léčiva zmírňují otok hrtanu. Při horším průběhu může být nutná i hospitalizace.
Jak už bylo naznačeno, někdy se akutní laryngitida zaměňuje za akutní epiglotitidu, což je nemoc, která se vyskytuje obvykle u dětí ve věku od 1 roku do 6 let. V tomto případě je ale dítě až děsivě klidné a bojí se pohnout či polykat. Častější jsou také vysoké horečky.