Onemocnění tasemnicí je celosvětově rozšířené. Nižší výskyt je v rozvinutých zemích

Tasemnic je více druhů. Mezi nejběžnější patří právě tasemnice bezbranná, jejímž zdrojem je pro člověka nedostatečně upravené hovězí maso, a tasemnice dlouhočlenná, která přežívá ve svalech prasat. 

Životní cyklus těchto dvou tasemnic je poměrně jednoduchý. Dospělé formy žijí v lidském střevě a do naší stolice uvolňují své články s vajíčky. Ty se mohou společně s potravou dostat do těla zvířat, kde se následně malé tasemnice usadí v orgánech a svalovině živočicha v podobě cyst (boubelí). 

Pokud bude takto kontaminované a nedostatečně tepelně upravené maso snědeno člověkem, může dojít k tomu, že se u něj ve střevě z boubele vyvine červ a celý cyklus pokračuje.

Diagnostika je poměrně snadná

Infekce způsobená tímto parazitem může probíhat zcela asymptomaticky. Mezi běžné příznaky střevní tasemnice však patří:

• nevolnost,
• bolest břicha,
• ztráta chuti k jídlu,
• průjem,
• nechtěná ztráta hmotnosti,
• nadměrná plynatost,
• později chudokrevnost.

Jiný, méně běžný druh tasemnice, označovaný také jako echinokok či tasemnice liščí, má opačný životní cyklus. Tedy dospělec žije ve střevech zvířat a u lidí přežívají nezralé formy v orgánech či svalovině. Příznaky se poté odvíjí dle postiženého orgánu.

Pro parazitární onemocnění obecně je typický zvýšený počet eozinofilů (bílých krvinek, které bojují s parazity) v krvi. Střevní forma tasemnic se prokáže vyšetřením stolice na přítomnost vajíček. Cysty echinokoka lze objevit při ultrazvukovém vyšetření či při jiné zobrazovací metodě.

Základem léčby jsou antiparazitika

Léčba střevních forem je poměrně jednoduchá a spočívá v podávání antiparazitik (albendazol). Echinokoková cysta se musí chirurgicky odstranit. Na místě je opatrnost, neboť při porušení dutiny s parazity hrozí anafylaktický šok či přinejmenším rozšíření parazita do dalších orgánů. Antiparazitika jsou taktéž indikována.