Rakovina lymfatických uzlin se diagnostikuje na základě biopsie. Rozlišují se přitom dva hlavní typy lymfomů

Rakovina lymfatických uzlin postihuje lymfatický systém

Rakovina lymfatických uzlin, známá také jako lymfom, je nádorové onemocnění, které postihuje lymfatický systém. Ten tvoří součást imunitního systému a jako takový je zásadní pro obranu našeho těla před nejrůznějšími chorobami. Skládá se ze sleziny, brzlíku, mandlí a lymfatických uzlin, jejichž funkcí je přefiltrovat lymfu, tedy tekutinu nacházející se v lymfatických cévách.

Když dojde k poškození buněk v lymfatických uzlinách, mohou se začít nekontrolovaně množit, což vede k tvorbě nádorů a zvětšení uzliny, která přestává zastávat svou původní funkci. Vzhledem k rozšířenosti lymfatické tkáně může onemocnění postihnout orgány s ní propojené, často se tak stává například u ledvin, plic, kostní dřeně, jater, sleziny, kostí nebo zažívacího traktu. 

Typy lymfomů

Lymfomy se dělí na dvě hlavní skupiny, a to Hodgkinův lymfom a non-Hodgkinovy lymfomy. Hodgkinův lymfom je nazván podle svého objevitele Thomase Hodgkina a charakterizuje ho přítomnost specifických Reed-Sternbergových buněk. Jedná se o méně častý typ, který postihuje spíše mladší populaci a vyznačuje se lepší prognózou. Non-Hodgkinovy lymfomy jsou naproti tomu častější, objevují se u starší populace a zahrnují různé podtypy, které mohou mít různý průběh a závažnost. U obou forem však platí, že s vyšší pravděpodobností se lymfom vyskytne u mužů. 

Jak se rakovina lymfatických uzlin projevuje?

Příznaky rakoviny lymfatických uzlin mohou být velmi různorodé, přičemž závisí na typu lymfomu a jeho stadiu. Obvykle jsou projevy zpočátku nespecifické, což komplikuje identifikování nemoci. Níže uvádíme hlavní příznaky lymfomu:

• Zvětšení lymfatických uzlin: jde o jeden z nejtypičtějších příznaků a dochází k němu především v oblasti krku, třísel nebo podpaží. Uzliny bývají na dotek tvrdé, nebolestivé a postupně se mohou zvětšovat. Vyjma bolesti není zvětšení doprovázeno ani infekcí, kvůli čemuž pacienti mnohdy dlouho odkládají návštěvu lékaře.
• Chronická únava a slabost: únava může dosahovat té míry, že zasahuje do každodenního života jedince, přičemž nelze vysvětlit běžnými aktivitami nebo stresem.
• Ztráta hmotnosti: jedná se o další varovný signál, pokud nastala bez zjevné příčiny.
• Noční pocení a horečky: dochází k výskytu horečky bez známek infekce. Co se týče nočního pocení, může být tak silné, že je dotyčný nucen si v noci převléct oblečení nebo vyměnit prostěradlo.
• Dýchací obtíže: jde o symptom postižené uzliny v oblasti hrudníku a projevuje se dušností, kašlem, bolestí na hrudi či syndromem horní duté žíly. Dýchací obtíže vyvolává to, jak zvětšené uzliny tlačí na plíce nebo dýchací cesty.
• Svědění a vyrážky: jedná se o méně častý příznak lymfomu, svědění se přitom dostavuje bez zjevné příčiny.
• Bolesti břicha a otok: bývají projevem poškození uzlin v oblasti břicha, v jistých případech se mohou vyskytnout rovněž potíže s trávením, nadýmání či pocit sytosti.

Rizikové faktory

Přesné příčiny lymfomu nejsou zcela známé, ale některé faktory mohou riziko vzniku rakoviny lymfatických uzlin zvýšit. Jedná se o oslabený imunitní systém, genetickou predispozici, infekci některými viry (například Epstein-Barrové nebo HIV) a expozici určitým chemickým látkám. Přesto nejsou u mnoha pacientů jasně identifikovatelné žádné rizikové faktory.

Jaké vyšetření pacient podstupuje?

Vyhledat lékaře je zapotřebí, pokud jste na svém těle nalezli bulku, jež nebolí a setrvává na těle déle než 2 týdny, případně se zvětšuje či se objevil jiný z výše popsaných příznaků. Diagnóza rakoviny lymfatických uzlin obvykle začíná fyzikálním vyšetřením a probráním pacientovy anamnézy. Dále se přistupuje k různým diagnostickým testům.

Nejdůležitějším krokem pro potvrzení diagnózy lymfomu je provést biopsii lymfatické uzliny. Během biopsie se odebere vzorek postižené uzliny nebo její části k histologickému vyšetření. Na základě toho lze určit, zda jsou v tkáni přítomny rakovinné buňky, eventuálně o jaký typ lymfomu se jedná. 

K tomuto účelu se využívají různé typy biopsie, například aspirační biopsie tenkou jehlou. Ta je však schopna odebrat pouze malý vzorek tkáně a nemusí vždy poskytnout průkazný výsledek. Z toho důvodu se zpravidla odebírá celá postižená tkáň. 

Jak se rakovina lymfatických uzlin diagnostikuje?

Autor: Redakce edoktori.cz

Abnormální hodnoty některých buněk nebo markery spojené s lymfomem mohou pomoci identifikovat též krevní testy. K upřesnění rozsahu onemocnění a stanovení stadia lymfomu, jež jsou čtyři, pak slouží různé zobrazovací metody, a to CT, magnetická rezonance nebo PET vyšetření. 

Na základě výsledků biopsie a zobrazovacích metod se určuje stadium onemocnění, podle něhož se následně stanovuje léčebný plán. Při tomto procesu se hodnotí, zda je lymfom lokalizovaný jen na několik lymfatických uzlin, nebo se rozšířil do dalších částí těla, jako například do kostní dřeně, jater nebo plic.

Léčebné přístupy

Léčba rakoviny lymfatických uzlin závisí především na konkrétním typu lymfomu, jeho stadiu a zdravotním stavu pacienta. Mezi hlavní způsoby léčby patří chemoterapie, při níž se podávají léky zaměřené na likvidaci nádorových buněk (cytostatika), a radioterapie, která působí na nádor pomocí záření. V některých případech může být vhodná rovněž imunoterapie, jež podporuje imunitní systém pacienta, aby dokázal lépe bojovat s nádorovými buňkami. 

K dispozici je i tzv. cílená léčba, která se zaměřuje na specifické znaky nádorových buněk, čímž se minimalizuje poškození okolní zdravé tkáně. Co se týče chirurgického odstranění uzlin, využívá se méně často, většinou pro diagnostické účely nebo u lokalizovaných nádorů. V posledních letech se však stále více uplatňují novější metody, jako například CAR-T terapie a monoklonální protilátky, jež přinášejí nové možnosti léčby i u pokročilých forem onemocnění.

U rakoviny lymfatických uzlin se někdy využívá transplantace krvetvorných buněk, a to zejména u agresivnějších typů lymfomů nebo v případě, že dojde k návratu onemocnění. Často se k ní přistupuje po intenzivní chemoterapii, která se sice zaměřuje na zlikvidování co největšího množství nádorových buněk, může ale zároveň poškodit kostní dřeň, kde se tvoří krvetvorné buňky. Transplantace se pak používá za účelem tuto funkci obnovit.

Co se týče prognózy pacientů s lymfomem, závisí především na konkrétním typu lymfomu a stadiu, ve kterém bylo onemocnění zjištěno. U Hodgkinova lymfomu bývají vyhlídky na vyléčení obecně dobré, zejména pokud je nemoc odhalena v raném stadiu. Prognóza u non-Hodgkinových lymfomů se odvíjí od agresivity daného podtypu: některé formy se mohou rozvíjet pomalu, zatímco jiné mají rychlý a agresivní průběh.