Rakovina kostí se zprvu projevuje nenápadně. Nejznámějším typem nádoru je osteosarkom
Rakovina kostí patří mezi méně časté druhy zhoubných nádorů, avšak její dopad na pacienta je velmi závažný. Může se jednat nejen o primární postižení kosti, ale také o metastázu jiného nádorového onemocnění. Včasná diagnostika a vhodná léčba jsou klíčové pro zlepšení prognózy pacientů.
Typy rakoviny kostí
Rakovina kostí se může rozdělit na primární a sekundární formy. Primární nádory kostí vznikají přímo z kostní tkáně a bývají vzácnější. Sekundární nádory jsou metastázy, tedy nádorové buňky, které se do kostí dostaly z jiného orgánu.
Primární rakovina kostí zahrnuje několik druhů nádorů. Nejznámější z nich je osteosarkom, který nejčastěji postihuje děti a mladé dospělé. Dalšími typy jsou chondrosarkom, který vychází z chrupavky, a Ewingův sarkom, který je rovněž běžný u mladších lidí. Sekundární nádory se nejčastěji objevují u pacientů, kteří mají nádory v plicích, prsou, ledvinách či prostatě, a mohou se rozšířit do kostní tkáně.
Přesné příčiny vzniku primární rakoviny kostí nejsou zcela jasné, avšak existuje několik faktorů, které mohou zvýšit riziko vzniku tohoto onemocnění. Mezi hlavní rizikové faktory patří:
- Genetické predispozice: některé dědičné syndromy, jako například Li-Fraumeniho syndrom nebo retinoblastom, mohou zvyšovat riziko vzniku rakoviny kostí.
- Expozice záření: pacienti, kteří byli vystaveni radioterapii při léčbě jiných druhů rakoviny, mají vyšší riziko vzniku osteosarkomu.
- Poranění a primární onemocnění kostí: i když trauma není přímou příčinou vzniku rakoviny, některé studie naznačují, že opakovaná zranění nebo dlouhodobé zánětlivé stavy kostí mohou přispět k rozvoji tohoto typu nádoru.
Rizikové faktory rakoviny kostí
Jedním z prvních varovných signálů bývá bolest v postižené kosti. Zpočátku se tato bolest může objevovat pouze při fyzické aktivitě, ale s postupem času se stává trvalou, přičemž bývá intenzivnější v noci a neustupuje ani v klidu. Kromě bolesti se může v místě nádoru objevit otok, který je citlivý na dotek. Tento otok může omezovat pohyblivost postižené části těla, zvláště pokud nádor zasahuje do oblasti kloubů nebo páteře.
MUDr. Daniel Petr dodává:
„Pro nádory kostí bývá typická právě klidová a noční bolest postižené kosti, bez vazby na zátěž. V takovém případě je vhodné neotálet a vyrazit rovnou k lékaři.“
Dalším příznakem bývá slabost a snadná únava. To je způsobeno narušením struktury kosti nádorovou tkání, která ji oslabuje. Toto oslabování může vést i k patologickým zlomeninám, přičemž kost se může zlomit i při minimální zátěži nebo drobném pádu. Někteří pacienti pak mohou zaznamenat i nechtěný úbytek tělesné hmotnosti. Tento jev bývá spojen především s pokročilým stádiem rakoviny, kdy je organismus už celkově vyčerpán.
Jaká vyšetření pacient podstupuje?
Diagnostika rakoviny kostí je klíčová pro stanovení vhodného léčebného plánu. Lékaři obvykle používají několik metod, aby zjistili, zda se jedná o zhoubný nádor a jaká je jeho povaha.
Prvním krokem bývá obvykle rentgenové vyšetření, které může odhalit abnormality v kostní tkáni, jako jsou nádorové masy nebo zlomeniny. Pokud rentgenové snímky ukazují podezřelá místa, následuje magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT), které poskytují podrobnější informace o velikosti a umístění nádoru.
Vedle výše zmíněných metod se zpravidla také odebírají vzorky nádorové tkáně, které jsou poté zaslány do laboratoře k bližšímu prozkoumání pod mikroskopem. Díky biopsii je možné určit, zda je nádor zhoubný, či nikoliv. Pro doplnění diagnózy se dále provádí ještě krevní testy.
Možnosti léčby
Léčba rakoviny kostí závisí na několika faktorech, jako je typ nádoru, jeho lokalizace a pokročilost onemocnění. Cílem léčby je odstranění nádoru a zamezení jeho šíření do dalších částí těla.
Jednou z nejčastějších metod léčby je chirurgický zákrok, kdy se nádor odstraňuje z postižené kosti. V některých případech je nutné odstranit i část kosti nebo celý kloub, což vyžaduje následnou rekonstrukci pomocí protézy nebo kostního štěpu. Chirurgie je často doprovázena jinými metodami, které pomáhají zmenšit nádor před operací nebo zabít zbylé rakovinné buňky.
U nádorů, které nelze zcela odstranit chirurgicky, nebo u pacientů, kteří nejsou kandidáty na operaci, se pak využívá radioterapie. Pomocí této léčebné procedury dochází ke zničení nádorových buněk. Zároveň záření zabraňuje dalšímu růstu nádoru. Ačkoliv bývá tato metoda účinná, může poškodit i zdravé tkáně.
Další možností je chemoterapie, která využívá cytostatické léky k ničení rakovinných buněk. Chemoterapie se často používá u agresivnějších forem rakoviny kostí, jako je osteosarkom nebo Ewingův sarkom, a může být podávána před operací ke zmenšení nádoru nebo po operaci, aby se zabránilo jeho návratu.
Prognóza a život po léčbě
Prognóza rakoviny kostí závisí na mnoha faktorech, včetně typu nádoru, stádia onemocnění a věku pacienta. Stejně jako u jiných nádorových onemocnění platí, že je-li rakovina odhalena včas, tedy ještě v její rané fázi, je šance na úspěšnou léčbu vyšší. Pokud však stihla již metastazovat, bývá prognóza většinou horší.
Léčba rakoviny kostí může být náročná, a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Pacienti se po úspěšné léčbě musí často vyrovnávat s následky operací nebo radioterapie. Rehabilitace je podstatnou součástí zotavení, ať už jde o obnovení pohyblivosti po odstranění části kosti, nebo zvládání vedlejších účinků léčby.
Pro mnoho pacientů je důležité také psychologické poradenství a podpora rodiny, které mohou pomoci překonat náročné období spojené s léčbou a návratem do běžného života. Pacienti často potřebují upravit své stravovací a pohybové návyky, aby se vyhnuli komplikacím a zůstali co nejdéle zdraví.
