Opičí neštovice může dostat i člověk. Ohrožená je především skupina lidí s poruchami imunity

Mpox je virové onemocnění způsobené virem opičích neštovic (MPXV). Poprvé bylo u lidských pacientů zaznamenáno v roce 1970 v africké Demokratické republice Kongo. Mimo území Afriky se opičí neštovice vyskytují jako importovaná nákaza nebo nákaza související s transportem nemocných zvířat.

Příznaky se podobají pravým neštovicím

Mpox se přenáší přímým kontaktem s boláky, které se vyskytují na kůži nemocného. Je jedno, zda se jedná o člověka či zvíře. Dále se můžete nakazit kontaminovanými předměty, pokousáním nebo poškrábáním infikovaným zvířetem nebo konzumací jeho masa. Mezilidsky se přenáší především kapénkami při intimním kontaktu. Mpox se častěji vyskytuje u mužů majících sex s muži a u promiskuitních osob.

Opičí neštovice se podobají pravým neštovicím, které však byly díky očkování vymýceny. Mezi počáteční, nespecifické příznaky mpox patří:

• horečka,
• zimnice,
• bolesti hlavy,
• bolesti zad,
• bolest v krku,
• únava,
• zduření lymfatických uzlin.

Pár dní po nástupu horečky se zpravidla objevuje vyrážka. Ta se však nemusí vyskytnou u všech případů. Výsev má několik fází a může se podobat tomu, jaký je charakteristický pro plané neštovice. Často tedy vypadá jako puchýřky, které postupně zasychají. U některých pacientů se ale mohou objevit tvrdé vředy podobné těm, které vznikají při syfilisu. 

Onemocnění trvá obvykle 2–4 týdny a většina nakažených se uzdraví. Mezi možné komplikace mpox patří například:

• myokarditida,
• encefalitida,
• pneumonie,
• dušnost,
• závažné zjizvení kůže.

Léčba se zaměřuje na zmírnění symptomů

Podezření na opičí neštovice je vhodné vyslovit při odpovídajících příznacích u cestovatelů z endemických oblastí. Diagnóza se opírá o důkaz DNA viru metodou PCR. Vzorek je vhodné odebrat přímo z kožních morf nebo z výtěru z krku či řitního otvoru. U pacientů s rizikovým sexuálním chováním je vhodné provést vyšetření na HIV.

Léčba je v zásadě symptomatická. Existují antivirotika, která se používají při léčbě opičích neštovic, nicméně dosud nebyla prokázána jejich účinnost. Existuje očkování, vhodné je však pouze u osob ve zvýšeném riziku onemocnění.