Malárie je tropické život ohrožující onemocnění. Nakazit se můžeme i na letištích

Původci nákazy jsou prvoci rodu Plasmodium. Existuje celkem 5 druhů (Plasmodium vivax, P. falciparum, P. ovale, P. malariae, P. knowlesi) a klinický průběh nákazy se u jednotlivých druhů liší. 

Životní cyklus plasmodií

Tito parazité jsou přenášeni samičkami komára rodu Anopheles při bodnutí. Malárie se šíří tak, že komár saje krev nemocného a infekci následně přenese na zdravého jedince. Plasmodia se poté usídlí v játrech, kde postupně zrají. Posléze začnou napadat červené krvinky (erytrocyty) nemocného. 

Rozpad červených krvinek infikovaných plasmodii se klinicky projevuje jako malarický záchvat, který je charakterizovaný vzestupem horečky se zimnicí. V ten moment může dojít k dalšímu bodnutí komára a nasátí plasmodií a tím k pokračování životního cyklu tohoto prvoka. 

Plasmodia se liší délkou cyklu v erytrocytu. Například P. vivax a P. ovale se množí v červených krvinkách 48 hodin, než se napadené buňky rozpadnou, což vyvolá malarický záchvat, který se periodicky opakuje po třech dnech. Taková malárie se také nazývá terciána. Jiní původci způsobují tzv. kvartánu (cyklus trvá 72 hodin) nebo kvotidiánu (24 hodin). U nejzávažnější formy malárie způsobené P. falciparum může být však horečka se zimnicí přítomna každý den.

Jak se malárie projevuje?

Hlavním příznakem malárie je pravidelně se opakující horečka. Další příznaky jsou velice nespecifické. Patří mezi ně například:

• bolest hlavy,
• průjem a zvracení,
• bolest břicha,
• bolest svalů a kloubů,
• únava,
• kašel,
• zrychlené dýchání,
• zrychlený srdeční tep.

Inkubační doba malárie se liší podle toho, který druh plasmodia onemocnění vyvolal. Nejméně je to však 6 dní. Prodělané onemocnění nezanechává žádnou imunitu.

Očkovat se proti malárii zatím nedá

Onemocnění se diagnostikuje na základě průkazu plasmodií v krvi. Pomocí mikroskopie lze určit i druh a vývojová stádia parazita, ale lze využít i metodu PCR. Na malárii je přitom potřeba hlavně myslet v případě návratu z endemických oblastí.

Nemoc se léčí antimalariky někdy v kombinaci s antibiotiky. Mezi nejčastěji používaná antimalarika patří artemisinin, atovachon, proguanil, meflochin, chinin nebo chlorochin. Daná antimalarika se pak volí dle konkrétního druhu původce a stadia onemocnění.

Proti malárii se podobně jako v případě horečky dengue chráníme před komáry repelenty, vhodným oblečením a moskytiérami. Rozšířené očkování zatím neexistuje a tak se v případech, kdy cestujeme do malarických oblastí, doporučuje preventivně brát antimalarika.

Malárie ale může postihnout i osobu, která v žádné malarické oblasti nebyla, zato se pohybuje na letišti nebo v jeho okolí. Případů tzv. letištní malárie je sice málo, riziko vážných a nečekaných komplikací ale pramení z faktu, že u pacientů, kteří do tropických zemí nikdy necestovali, je na tuto diagnózu pomýšleno až po vyloučení pravděpodobnějších nemocí.