Lupus postihuje především ženy. Jeho nejvýraznějším projevem je vyrážka

Charakteristika onemocnění a rizikové skupiny

Systémový lupus erythematosus je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje různé orgány a tkáně. Název onemocnění vychází z latinského výrazu pro vlka a začalo se ho užívat ve středověku na základě charakteristických lézí, jež se u pacientů s touto chorobou objevily a připomínaly vlčí kousnutí či škrábnutí. Onemocnění vzniká, když imunitní systém počne napadat vlastní buňky těla, což vede k zánětům a poškození tkání. Lupus se vyznačuje širokou škálou projevů, které ztěžují jeho diagnostiku a léčbu.

Lupus nejčastěji postihuje ženy, a to zejména ty ve věku 15 až 45 let. Ženy tvoří až 90 % všech diagnostikovaných případů. Z toho důvodu lze uvažovat o jeho souvislosti s hormonálními vlivy. Zvýšené riziko rozvoje onemocnění se kromě žen pojí též s určitými etnickými skupinami, týká se především lidí afrického, hispánského nebo asijského původu či původních obyvatel Ameriky. U těchto skupin bývají navíc projevy lupusu mnohdy závažnější.

Nejnápadnějším příznakem je motýlovitý erytém

Lupus se projevuje velmi různorodými příznaky lišícími se tím, jaké části těla jsou zasaženy. Nejčastěji se u dotyčných objevuje únava, horečka a bolesti nebo ztuhlost kloubů, které mohou být doprovázeny otoky. Typickým znakem tohoto onemocnění je pak vyrážka ve tvaru motýlích křídel (motýlovitý erytém), jež se vyskytuje především na tváři, konkrétně v oblasti nosu a lícních kostí. Vyrážka má přitom tendenci se zhoršovat při vystavení kůže slunečnímu záření. Mezi další kožní projevy patří citlivost pokožky na světlo a příznaky související s vlasy, například jejich vypadávání nebo lámavost.

V důsledku postižení vnitřních orgánů může lupus zároveň vyvolat dýchací potíže, bolest na hrudi a zpozorovat je možné rovněž neurologické projevy, a to bolest hlavy či poruchy paměti. Osoby s tímto onemocněním mohou být krom toho náchylnější k infekcím a krvácení a mohou mít zvětšené lymfatické uzliny. Příznaky často přicházejí v epizodách, kdy se střídá remise (období klidu) s relapsem (opětovný výskyt příznaků).

Faktory ovlivňující rozvoj onemocnění a možné komplikace

Přesná příčina výskytu lupusu není známa, ale má se za to, že na jeho vzniku se mohou podílet genetická predispozice (autoimunitní onemocnění v rodinné anamnéze), hormonální faktory a vlivy prostředí. Spouštěčem posledně zmíněného mohou být konkrétně virové infekce, nadměrný stres či vystavení se ultrafialovému záření. Hormonální vlivy by pak vysvětlovaly vyšší výskyt lupusu u žen v reprodukčním věku. U některých z nich přitom může být lupus vyvolán hormonálními změnami, jako je těhotenství nebo menopauza.

Lupus může způsobit vážné zdravotní problémy, zvláště pokud se neřeší včas. Jednu z nejzávažnějších komplikací představuje lupusová nefritida neboli zánět ledvin, který může vyústit jejich selháním. Rovněž ale může poškodit plíce a zasáhnout centrální nervový systém, což se projevuje například bolestmi hlavy či psychickými problémy (deprese). Mezi další komplikace lupusu se řadí rozvoj srdečních onemocnění, aterosklerózy nebo poruchy krvetvorby (anémie či snížený počet krevních destiček). U těhotných žen pak toto onemocnění může zvýšit riziko potratu nebo předčasného porodu.

Jaké mohou nastat při lupusu komplikace?

Autor: Redakce edoktori.cz

Jaké vyšetření pacient podstupuje?

Diagnostikovat lupus není jednoduché, jelikož jeho příznaky jsou velmi různorodé a mohou se dávat do souvislosti s jinými chorobami. Obvykle se při diagnostice začíná podrobným probráním pacientovy anamnézy a fyzikálním vyšetřením, jež se zaměřuje na viditelné příznaky, jako je vyrážka, otoky kloubů nebo změny na kůži. Též se provádí laboratorní testy, a to kupříkladu krevní obraz zjišťující přítomnost specifických protilátek (např. antinukleární protilátky – ANA) nebo zvýšenou hladinu zánětlivých markerů. 

Analýza moči pak může například dle krve nebo zvýšeného obsahu bílkovin v moči odhalit poškození ledvin. Další vyšetření zahrnují imunologické testy na protilátky, jako jsou anti-dsDNA nebo anti-Smith, které jsou specifické pro lupus. V případě podezření na poškození vnitřních orgánů se může přistoupit k zobrazovacím vyšetřením, konkrétně k rentgenu plic, echokardiografii nebo biopsii postižené tkáně.

Zásadní je předcházet komplikacím

Cílem léčby je zmírnit příznaky a zpomalit průběh nemoci. Pacientům se zpravidla podávají protizánětlivé léky, kortikosteroidy a imunosupresiva. Těm s kožními projevy nebo mírnější formou lupusu se často předepisují antimalarika, jako je hydroxychlorochin. V případě těžké formy onemocnění nebo při selhání standardní léčby mohou být nasazeny biologické léky (např. belimumab). 

Kromě medikamentózní léčby hraje důležitou roli v životě pacienta prevence komplikací a přizpůsobení životního stylu nemoci. Pacient by měl například chránit svou pokožku před slunečním zářením, pravidelně se pohybovat, jíst zdravě a vyvarovat se stresu a kouření. Součástí prevence je zároveň pravidelně docházet na lékařské kontroly.