Leptospiróza se přenáší močí infikovaného zvířete. Nakazit se můžete i ve Středomoří

Leptospiróza je bakteriální onemocnění způsobené spirochetou Leptospira interrogans. Tyto bakterie jsou zvláštní tím, že jsou jemně, spirálovitě zatočené a špatně se barví běžnými barvivy. Mezi spirochety také patří například Borrelie způsobující borreliózu nebo Treponema pallidum, původce syfilisu.

Leptospiróza se přenáší vodou, která byla kontaminovaná močí (či jinou tělesnou tekutinou) nakaženého zvířete, která přijde do styku s poraněnou kůží. Onemocnět také můžete po pohlavním styku s nakaženým, ale i z mateřského mléka. Zvýšený výskyt leptospirózy je zaznamenáván během povodní a hurikánů. Inkubační doba choroby je 6–20 dní.

Existují dva typy leptospirózy

Průběh onemocnění se odvíjí od povahy kmene bakterie, věku pacienta a jeho celkového zdravotního stavu. Někteří leptospirózu prodělají zcela bez příznaků, jiní mohou zemřít. Rozlišují se dvě formy této choroby. Méně závažnější je anikterická forma, která je častější a podobá se běžné chřipce či nachlazení. Hojí se bez následků a jak název napovídá, nedochází během ní k ikteru, tedy zežloutnutí kůže.

Leptospiróza však může probíhat i velice vážně s ohrožením života. Taková forma se nazývá Weilův syndrom. Začíná vysokou horečkou s bolestí hlavy a svalů, zimnicí, zvracením, průjmem a ikterem. Tato první fáze trvá většinou 4–9 dní. Po 3–10 denním období bez příznaků se obvykle objevují následující symptomy:

• vykašlávání krve,
• bolest na hrudi,
• dušnost,
• krvácení do trávicí trubice,
• krev v moči,
• krvácení do kůže (petechie),
• meningeální dráždění,
• selhání ledvin.

Nejvíce je pacient ohrožen rozsáhlým krvácením a selháním ledvin. Nemocní s Weilovým syndromem pak zpravidla vyžadují intenzivní péči. 

Přítomnost bakterie prozradí krev

Diagnózu leptospirózy definitivně potvrdí průkaz její DNA metodou PCR v krvi, moči či případně v likvoru. Alternativou je sérologické vyšetření, tedy stanovení hladiny protilátek.

Leptospiróza je bakteriální onemocnění, léčí se antibiotiky. Používají se penicilinová antiinfektiva či doxycyklin. Při vážném průběhu je zásadní symptomatická terapie. Existuje i očkování, ale používá se především ve veterinárním lékařství.