Co znamená infaustní prognóza a kdy se s tímto pojmem setkáváme?
Některé lékařské výrazy zní cize a složitě, ale často se za nimi skrývají velmi důležité a citlivé skutečnosti. Jedním z takových termínů je infaustní prognóza. Pokud se s ním setkáte – ať už při rozhovoru s lékaři nebo v lékařské zprávě – obvykle to znamená, že zdravotní stav pacienta je velmi vážný. Co přesně ale tento pojem znamená a proč je důležité mu rozumět?
Doslovný význam nestačí
Slovo prognóza označuje předpověď dalšího vývoje onemocnění. A infaustní? To je výraz z latiny a doslovně znamená „nepříznivý“ nebo „bez naděje na zlepšení“. Když tedy lékař řekne, že pacient má „infaustní prognózu“, ve zkratce tím říká, že nemoc je natolik závažná, že se už pravděpodobně nepodaří ji vyléčit – a že se blíží konečná fáze života.
Co k tomu říká odborník?
MUDr. Daniel Petr, který se s tímto pojmem ve své praxi setkává, to vysvětluje takto:
„Byť doslovný překlad slov infaustní prognóza znamená ‚nepříznivá předpověď‘, často se tato slova používají u nevyléčitelně nemocných, kteří mají pramalou šanci na vyléčení. Tuto formulaci lze najít u onkologických a některých kardiologických pacientů či u jedinců po traumatech či rozsáhlých cévních mozkových příhodách. Lékaři u pacientů s infaustní prognózou předpokládají, že s nejvyšší pravděpodobností brzy zemřou.“
Kdy se tento pojem používá?
S tímto označením se lékaři setkávají především u pacientů s velmi pokročilým nebo rychle se zhoršujícím onemocněním. Nejčastěji se jedná o:
- rakovinu v pokročilém stádiu,
- těžké srdeční selhání,
- vážné úrazy s poškozením mozku nebo životně důležitých orgánů,
- masivní mozkové příhody (mrtvice), po kterých už není návrat k vědomí nebo soběstačnosti.
Co to znamená pro pacienta a jeho blízké?
Infaustní prognóza je pojem, který v sobě nese mnoho emocí. Pro rodinu může být těžké ho slyšet nebo číst. Ale zároveň je to důležité sdělení – dává najevo, že je čas připravit se na to, že se blíží konec. Neznamená to, že by se péče o pacienta ukončila. Naopak. V takové chvíli lékaři často přecházejí na tzv. paliativní péči, která se soustředí na to, aby pacient netrpěl bolestí, měl pohodlí a mohl odejít důstojně a v klidu, nejlépe v kruhu svých blízkých.
