Hepatitida D je zvláštním druhem infekční žloutenky. K rozvoji vyžaduje přítomnost hepatitidy B

Žloutenka typu D je způsobena virem, pro který se používá zkratka HDV (hepatitis D virus). Tento vir je však defektní a je schopen dokončovat svůj životní cyklus jen u osob, které zároveň trpí hepatitidou typu B. Máte-li tedy očkování proti této chorobě, nemusíte se žloutenky typu D bát, neboť ji samotnou chytit nemůžete. Onemocnění se vyskytuje celosvětově.

Nakazit se lze i pohlavním stykem

Hepatitida D se přenáší podobně jako typ B, tedy kontaktem s krví či jinými tělesnými tekutinami. Nakazit se můžete tedy i nechráněným pohlavním stykem s osobou, která trpí tímto onemocněním. Vzácněji je možné pozorovat přenos z matky na dítě během porodu.

U těchto chorob se odlišují dva různé typy jejich souběhu. Tím prvním je koinfekce, což je případ, kdy se najednou nakazíte oběma viry. V takovém případě se příznaky neliší od samotné hepatitidy B, symptomy však mohou být o něco intenzivnější. Patří mezi ně například:

• horečka,
• bolesti břicha,
• nevolnost,
• zvracení,
• světlá stolice,
• zežloutnutí očního bělma a kůže, 
• ztráta chuti k jídlu,
• tmavá moč,
• únava.

Druhou variantou je superinfekce. Jedná se o případ, kdy nemocný se žloutenkou typu B chytne ještě HDV. V takovém případě následuje progrese jaterního poškození a rychlejší vývoj cirhózy u většiny pacientů. Častá je u nich fulminantní hepatitida, která rychle vede k jaternímu selhání.

Vakcína proti déčku neexistuje

Žloutenka typu D se prokazuje sérologicky, případně je možné prokázat RNA virus metodou PCR. V léčbě se používá antivirotikum bulevirtide. Nukleotidová analoga, která mají své místo v terapii hepatitidy B, nemají prokázaný efekt na typ D.

Nejúčinnější prevencí hepatitidy D je očkování proti žloutence typu B. Vakcína proti typu HDV neexistuje, proto se nemocní s HBV musí vyhýbat potenciálním zdrojům nákazy HDV.