Cushingův syndrom může ovlivnit vzhled i funkci některých orgánů. Na vině je zvýšená hladina kortizolu
Cushingův syndrom je komplexní hormonální porucha, která vzniká zpravidla v důsledku poruchy nadledvin, hypofýzy nebo dlouhodobého užívání kortikosteroidů. Následkem této nemoci pacienti často trpí nadváhou, úbytkem svalové hmoty nebo vysokým krevním tlakem. Onemocnění tak významně ovlivňuje kvalitu jejich života.
Cushingův syndrom je často následkem adenomu hypofýzy
Cushingův syndrom se u člověka rozvíjí v důsledku nadměrné hladiny kortizolu. Tento hormon, který produkují nadledviny, má vliv na celou řadu procesů v lidském organismu, jako jsou například stresové reakce, regulace metabolismu nebo udržování krevního tlaku. Pokud se ho v těle vyskytuje více, než je potřeba, může způsobit více či méně závažné zdravotní komplikace.
Příčin, které vyvolávají toto onemocnění, může být hned několik. Nejčastější endogenní etiologií je adenom hypofýzy. Ten způsobuje nadměrnou produkci adrenokortikotropního hormonu, následkem čehož dochází ke stimulaci nadledvin, které začnou produkovat více kortizolu. Za rozvoj syndromu však mohou být zodpovědné i nádory nadledvin či užívání kortikosteroidů.
Onemocnění se přitom projevuje různými příznaky. Jednak může ovlivnit vzhled pacienta, jednak postihuje funkci jeho vnitřních orgánů. V mnoha případech má navíc dopad také na správné fungování metabolismu. Mezi nejčastější příznaky Cushingova syndromu tak patří následující:
- přibývání na váze,
- svalová slabost a úbytek svalové hmoty,
- tenká a křehká kůže,
- vysoký krevní tlak a zvýšená hladina cukru v krvi,
- změny nálady a psychické potíže,
- oslabený imunitní systém,
- osteoporóza.
U žen mohou být dalším příznakem nepravidelnosti menstruačního cyklu nebo jeho úplné vymizení. Muži mohou zaznamenat pokles libida nebo problémy s potencí. Celkově lze říci, že Cushingův syndrom ovlivňuje mnoho různých aspektů života a často vede k výrazné únavě a poklesu výkonnosti.
Příznaky Cushingova syndromu
Diagnostické metody a možnosti léčby
Pro potvrzení diagnózy Cushingova syndromu je potřeba provést několik specializovaných vyšetření. Základem diagnostiky je měření hladiny kortizolu v krvi, moči nebo slinách. Nejčastěji se používá 24hodinový test moči, který sleduje množství volného kortizolu vyloučeného tělem během dne. Dalším častým testem je dexametazonový supresní test, kdy se podává syntetický glukokortikoid a sleduje se reakce organismu.
Pokud je hladina kortizolu zvýšená, lékař se zaměří na lokalizaci příčiny syndromu pomocí zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT), které mohou odhalit nádor na hypofýze nebo nadledvinách.
Léčba Cushingova syndromu se pak liší v závislosti na základní příčině zvýšené hladiny kortizolu. Prvním krokem je přesná diagnóza, která určí, zda je nadprodukce kortizolu způsobena nádorem hypofýzy, nadledvin, nebo nadměrným užíváním kortikosteroidů, přičemž každá z těchto příčin vyžaduje specifický přístup k léčbě.
V případě, že je syndrom způsoben nádorem hypofýzy (tzv. Cushingova nemoc), je nejčastějším řešením chirurgické odstranění nádoru. Tento zákrok, nazývaný transsfenoidální adenomektomie, se provádí přes nosní dutinu a umožňuje přístup k nádoru bez nutnosti velké operace. Chirurgický zákrok může u většiny pacientů vést k normalizaci hladiny kortizolu, a tím i k vymizení příznaků. Úspěšnost operace závisí na velikosti a umístění nádoru, přičemž menší adenomy mají lepší prognózu.
Je-li Cushingův syndrom způsoben nádorem nadledvin, obvykle se přistupuje k adrenalektomii, což je chirurgické odstranění postižené nadledviny. Tento zákrok má vysokou úspěšnost a vede k normalizaci hladin kortizolu. U pacientů, kteří podstoupí adrenalektomii, může být nutné dočasně nebo trvale užívat náhradní terapii kortikosteroidy, aby se udržela rovnováha hormonů v těle.
Pokud je příčinou rozvoje nemoci dlouhodobé užívání kortikosteroidů (například při léčbě autoimunitních onemocnění nebo astmatu), dochází k postupnému snižování dávek těchto léků. Tento proces je však náročný a vyžaduje pečlivé monitorování, aby se předešlo komplikacím z náhlého poklesu kortizolu. V některých případech je nutné nahradit kortikosteroidy jinými léky, které nezpůsobují podobné vedlejší účinky.
MUDr. Daniel Petr dodává:
„V případě, kdy je příčinou potíží dlouhodobé užívání kortikosteroidů, je potřeba důkladně vyhodnotit benefity a rizika případného snižování dávek. Někdy jsou kortikosteroidy nejvhodnějšími léky k léčbě základního onemocnění a nelze je ničím nahradit. Jejich vysazení by mohlo způsobit horší obtíže než ty spojené s Cushingovým syndromem. Pak se může přistoupit k titrování dávky léčiva.“
V extrémních případech, kdy se nedaří kontrolovat hladiny kortizolu jinými metodami, může být nezbytné provést bilaterální adrenalektomii, což je odstranění obou nadledvin. Tento zákrok vede k úplné ztrátě produkce kortizolu v těle, a proto pacienti po tomto zákroku musí doživotně užívat náhradní hormonální terapii, aby se nahradil chybějící kortizol.
Dlouhodobá prognóza
Prognóza pacientů s Cushingovým syndromem závisí na včasné diagnostice a účinnosti léčby. Pokud je nádor, který syndrom způsobuje, odstraněn včas, většina pacientů může očekávat plné zotavení a návrat k normálnímu životu.
Nicméně, pokud není léčba zahájena dostatečně rychle, mohou se objevit dlouhodobé následky, jako je trvale zvýšený krevní tlak, cukrovka nebo osteoporóza. Některé fyzické změny, například jizvy od strií nebo změny v rozložení tukových zásob, mohou přetrvávat i po úspěšné léčbě.
Dalším faktorem ovlivňujícím prognózu je věk pacienta a jeho celkový zdravotní stav v době diagnózy. Starší pacienti nebo lidé s dalšími chronickými onemocněními mohou mít delší dobu rekonvalescence a vyšší riziko komplikací.
Po chirurgické léčbě či farmakologické terapii je nutné pravidelné sledování, aby se předešlo recidivě onemocnění. V některých případech může být zotavení pomalejší a vyžadovat dlouhodobou podporu, zejména u pacientů, kteří byli vystaveni vysokým dávkám kortikosteroidů po dlouhou dobu.
