Biologická léčba pomáhá tam, kde jiné metody selhávají. Může mít však vedlejší účinky

Využití biologické léčby

Nejspíše jste se s pojmem biologická léčba už někdy setkali. Co si ale pod ním přesně představit? Jednoduše řečeno se jedná o druh terapie, která spočívá v podávání léků, jež jsou vyrobené z živočišných organismů. Látky obsažené v tomto typu léčiv se pak nazývají jako takzvaná biologika.

Tyto medikamenty mají poměrně široké spektrum využití. Dnes je už běžně používá například transplantační medicína či kožní lékařství. Jsou však výrazně dražší a složitější na výrobu než jiné typy léků. Odborníci v nich však vidí potenciál, že by do budoucna mohly být účinné na zdravotní stavy, které dnes ještě léčit neumíme. V praxi se využívá například:

• biologická léčba lupénky,
• biologická léčba migrény,
• biologická léčba revmatismu,
• biologická léčba Crohnovy choroby,
• biologická léčba rakoviny plic,
• biologická léčba atopického ekzému,
• biologická léčba rakoviny prsu,
• biologická léčba astmatu,
• biologická léčba ulcerózní kolitidy,
• biologická léčba roztroušené sklerózy.

Za objev biotechnologické léčby byli v roce 1984 oceněni Nobelovou cenou vědci Niels Kaj Jerne, Georges J. F. Köhler a César Milstein. Uvádí se přitom, že vývoj biologika trvá asi 10 až 15 let a stojí minimálně 8 milionů korun. Samotná výroba je pak založena na separaci proteinů a genetických materiálů z živočišných buněk.

Vývoj těchto biologických léčiv musí být završen klinickými zkouškami, které také zaberou nějaký čas. Nejprve jsou otestována na zdravých dobrovolnících a následně se podávají dobrovolníkům, kteří trpí nemocí, pro kterou jsou dané léky určeny. Jakmile jsou biologika úspěšně otestována na dostatečně velkém vzorku pacientů, mohou být oficiálně schválena.

Biologická léčba rakoviny

S tímto typem terapie se můžete často setkat u onkologických onemocnění. U některých zhoubných nádorů se podávají biologické léky s cílem podpořit stimulaci imunitního systému. V takovém případě hovoříme o takzvané imunoterapii. Někdy však mají jeho fungování naopak potlačit.

Jiná biologika fungují při léčbě rakoviny zase tak, že napadají jednotlivé nádorové buňky, čímž může dojít k jejich likvidaci, zamezení šíření nebo zastavení růstu. Kromě toho pak může biologická léčba sloužit také jako doplňující terapie, jejímž úkolem je zmírnit následek jiných léčebných metod používaných u onkologických pacientů.

Jak probíhá biologická léčba?

Jak bylo řečeno, biologická léčba spočívá v podávání speciálních léků pacientovi. Mezi tato léčiva se řadí například hormony, vakcíny, růstové faktory, enzymy pro léčbu dědičných onemocnění a řada dalších. Jako typ biologické léčby můžeme uvést například také genovou terapii či imunoterapeutickou léčbu rakoviny.

Pacient musí před podáním medikamentů vždy podstoupit podrobné vyšetření. Léčiva jsou mu pak zpravidla podávána pod dohledem odborníka ve specializovaném zařízení. Jejich výhodou oproti jiným lékům je lepší účinnost, jelikož jsou ušitá na míru pacientovi i dané chorobě, která ho postihla. Ve většině případů se biologika podávají injekčně nebo prostřednictvím infuze, méně častěji ve formě tablet.

Může mít biologická léčba nežádoucí účinky?

Pokud vás zajímá, zda může mít biologická léčba vedlejší účinky, tak ano. Stejně jako v případě jiných léků existuje riziko, že i při užívání biologik se vyskytnou určité nežádoucí účinky. Ty mohou mít různý charakter, avšak neznamená to, že se projeví u každého pacienta. Reakce na léčbu je individuální a mnoho pacientů zaznamená vedlejší účinky jen mírné nebo vůbec žádné.

V místě aplikace léčiv při podání žilní cestou může dojít k poškození okolních tkání v důsledku úniku léku mimo žílu. Nepříjemné příznaky se však mohou projevit i v případě, že se lék mimo žílu nedostane. Někdy dochází například k zánětu žíly či jejímu poškození nebo podráždění, které se projevuje bolestí, zarudnutím a otokem.

Vzácně se pak může objevit alergická reakce. Ta se v závislosti na její intenzitě projevuje například kopřivkou, otokem, zhoršeným dýcháním a nízkým tlakem. V nejzávažnějších, ale velice vzácných případech může dojít ke ztrátě vědomí a šoku.

U některých pacientů se v souvislosti s biologickou léčbou mohou dostavit také horečky, bolesti svalů a kloubů, bolesti zad nebo bolest hlavy. Někdy je následkem terapie rovněž únava, slabost, nespavost, nechutenství či deprese a jiné duševní potíže.

Mimo výše uvedené je navíc možné zaznamenat též výkyvy krevního tlaku a výjimečně i poruchy metabolizmu minerálních látek. Všechny tyto vedlejší účinky se však odvíjí od nemoci, která je léčena, a také od celkového stavu a citlivosti pacienta.