Žloutenka typu B je celosvětově nejčastější virové onemocnění jater. Přenáší se tělesnými tekutinami

Podobně jako v případě dalších infekčních žloutenek, i hepatitida B je virové onemocnění. Mezi lidmi se přenáší krví, pohlavním stykem, ale i během porodu či krátce po něm. Inkubační doba je poměrně dlouhá, udává se 30–180 dní, nejčastěji to je však 60–90 dní.

Nemoc může probíhat i bez příznaků

Hepatitida B může mít různý průběh. U novorozenců a malých dětí probíhá většinou mírně či zcela bez příznaků, naopak dospělí mají obtíže častěji. V akutním stadiu se mohou vyskytnout následující symptomy:

• bolesti kloubů,
• svědivá vyrážka,
• zežloutnutí kůže a bělma očí,
• nechutenství,
• nevolnost,
• zvýšená teplota,
• bolesti břicha,
• tmavá moč,
• zvracení,
• únava.

Vzácně může dojít k tzv. fulminantnímu jaternímu selhání, které je život ohrožující a má vysokou mortalitu. Dochází při něm k destrukci jaterních buněk vlastním imunitním systémem při jeho přemrštěné reakci na infekci.

Chronická hepatitida B

Chronická hepatitida B následuje buď po akutním stadiu, či primárně bez akutní fáze. Udává se, že do chronického stadia přejde méně než 5 % akutních hepatitid u zdravých dospělých. U novorozenců infikovaných při porodu je však pravděpodobnost chronické hepatitidy B až 90 %. Při nakažení dětí mladších 5 let to je 25–50 %.

V případě chronické hepatitidy B nemusí mít pacient žádné či jen minimální obtíže a nemusí být ani infekční. V horších případech je však zánět jater progredující. Tehdy pacientovi hrozí cirhóza jater, rozvoj hepatocelulárního karcinomu nebo selhání jater.

Diagnostika se provádí z krve

V běžném biochemickém vyšetření bývají zvýšené jaterní transferázy (ALT, AST). Zásadní je však sérologické vyšetření a průkaz virových antigenů v krvi. Sleduje se přítomnost a hodnota antigenů HBsAg, HBeAg a jejich protilátky, plus protilátky proti HBcAg. Dle hladin těchto ukazatelů se dá určit stadium onemocnění (akutní vs. chronická hepatitida, odeznělá infekce, apod.) a případná progrese stavu.

Na akutní žloutenku B není v současnosti k dispozici žádná specifická léčba. Chronická stadia se léčí interferonem alfa, lamivudinem a adefovirem dipivoxil. Terapie patří do rukou infektologa.

Nejlepší specifickou prevencí hepatitidy B je očkování, které je součástí hexavakcíny. Ta se u nás aplikuje běžně, jelikož je obsažena ve standardním očkovacím kalendáři dětí.