Virus Zika se přenáší komářím kousnutím. Infekce se může přenášet z těhotné na dítě

Zajímavé je, že komáři rodu Aedes přenáší jak virus Zika, tak i horečku dengue. Dále se onemocnění může šířit pohlavním stykem, krevní transfuzí (či jiným kontaktem s krví nakaženého), ale také z matky na plod, což je spojeno s vyšším rizikem vrozených vývojových vad. Inkubační doba choroby je 3–7 dní.

Virus se objevuje v Asii i v Americe

Virus Zika byl poprvé objeven v Ugandě v roce 1947 u primátů a později i u lidí (v roce 1952). Onemocnění je vázáno na komára rodu Aedes, proto se vyskytuje v subtropickém a tropickém pásmu. Mezi země, ve kterých se onemocnění virem Zika může vyskytovat, patří například:

• Indie,
• Thajsko, 
• Vietnam,
• Indonésie,
• Brazílie,
• Argentina,
• Kostarika,
• Dominikánská republika,
• Kuba.

Cestujete-li do těchto zemí, vyvarujte se komářím kousnutím. A to nejen kvůli viru Zika, ale i kvůli malárii, žluté zimnici a dalším chorobám přenášených tímto hmyzem.

Nemoc může probíhat bezpříznakově

Samotný průběh onemocnění u dospělého je většinou mírný, mnohdy se ani neobjeví žádné příznaky. Ty má jenom asi 20 % nakažených. Pokud se už nějaké symptomy objeví, jedná se většinou o:

• horečku,
• vyrážku,
• bolesti hlavy,
• bolesti svalů,
• bolesti kloubů,
• konjunktivitidu (zarudnutí spojivek).

Závažné průběhy onemocněním virem Zika jsou vzácné. Pokud však onemocní těhotná žena, hrozí zde přenos infekce na plod. Potom existuje vyšší šance na rozvoj některých vrozených vývojových vad.

Udává se, že pravděpodobnost vrozených vývojových vad je u každého těhotenství někde mezi 3–5 %. Při infekci virem Zika před porodem se riziko zvyšuje na 5–10 %, nejvyšší je v prvním trimestru.

Novorozencům hrozí vývojové vady

Častým defektem u novorozenců s prenatální infekcí virem Zika je mikrocefalie, což je vážná porucha související s předčasně ukončeným vývojem mozku. Bývá patrná na první pohled nápadně menší hlavou. Mezi další možné vrozené vývojové vady způsobené virem Zika patří například:

• poruchy sluchu,
• poruchy vývoje očí,
• hypertonie,
• skeletální vady,
• jiné poruchy vývoje mozku.

V diagnostice hraje zásadní roli anamnéza. Pokud pomýšlíme na virus Zika, lze jej prokázat pomocí PCR, případně sérologických testů. Nevýhodou je, že se může jednat o falešně pozitivní výsledek a ve skutečnosti se může jednat o žlutou zimnici nebo horečku dengue. Tyto viry jsou totiž příbuzné a ne vždy se je povede laboratorně odlišit, což diagnostiku stěžuje.

Specifická léčba ani očkování zatím neexistuje. Zásadní je proto prevence, tedy zvážit nutnost cesty do endemických oblastí výskytu v těhotenství, důsledně se chránit před komářím bodnutím a vyvarovat se nechráněnému pohlavnímu styku.