Tularémie je celosvětově rozšířené onemocnění především zajíců. Nakazit se může i člověk

Tularémie je bakteriální onemocnění. Původcem je Francisella tularensis. Typicky postihuje zajíce a polní hlodavce, ale může se přenést i na člověka či jiná zvířata. Ta při onemocnění tularémií ztrácejí plachost, potácejí se a není těžké je chytit. 

Člověk se může nakazit různými způsoby. Jednou z možných variant je kousnutí infikovaným klíštětem, komárem či jiným hmyzem. Při kontaktu s nemocným zvířetem stačí velice malá dávka bakterií, aby došlo k infekci přes porušenou kůži. Lze se také nakazit konzumací kontaminovaných potravin či vody. Mezilidsky se však tularémie nepřenáší.

Nemoc má několik forem

Inkubační doba trvá 2–10 dní. Tularémie má více forem, které se rozvíjí v závislosti na místě vstupu infekce do organismu. Nejtypičtější je ulceroglandulární forma. V místě průniku bakterií kůží se vytvoří vřed. Spádové lymfatické uzliny zduří a celý stav doprovází horečka, únava, malátnost a zimnice. Pokud se neléčí, může se krví šířit do vnitřních orgánů. Někdy se nevytvoří vřed, ale dochází jen k postižení lymfatických uzlin. V takovém případě jde o variantu glandulární.

Forma okuloglandulární se rozvíjí, pokud je vstupním místem infekce oko. Rozvíjí se purulentní konjunktivitida, která se projevuje bolestí oka, nadměrným slzením, citlivostí na světlo a někdy i vředem na rohovce. Dále zduří uzliny před uchem či na krku.

Pokud bakterie vstoupí do organismu ústní dutinou, objevuje se bolest v krku a opět zduřelé uzliny ve spádové oblasti. V tomto případě se může rozvinout i forma střevní, která probíhá jako průjmové onemocnění s příměsí krve.

Existuje ještě forma plicní, která se projevuje jako atypická pneumonie. Nemocný trpí kašlem (i s příměsí krve), dušností, bolestmi na hrudi, horečkou, někdy se objeví i vyrážka. Obecně řečeno může Francisella tularensis postihnout kterýkoliv orgán.

Léčba spočívá v užívání antibiotik

V rámci diagnostické rozvahy je důležitá epidemiologická anamnéza. Vyšší riziko nákazy mají například veterináři, myslivci, zemědělci nebo sportovní lovci. Tularémie se diagnostikuje pomocí průkazu protilátek v krvi, případně lze bakterii vykultivovat či prokázat její DNA metodou PCR.

Jelikož se jedná o bakteriální infekci, léčí se antibiotiky. Běžně se používá gentamicin, streptomycin, doxycyklin nebo azitromycin. Hospitalizace nemusí být nutná, ale někdy je vhodná chirurgická intervence. 

Důležitá je pak především prevence. Hlavní je vyvarovat se kontaktu s uhynulými zvířaty či s těmi, která ztratila plachost. Chraňte se před kousnutím hmyzu či klíšťat a nepijte vodu z neznámých zdrojů.