Protonová léčba patří k nejmodernějším typům radioterapie. Používá se na zhoubné i benigní nádory

Poprvé se léčba protonovými svazky aplikovala v 50. letech 20. století v USA, kde se v současnosti zároveň nachází největší množství center zaměřených na tuto formu radioterapie. Ačkoliv se jedná o jednu z nejúčinnějších metod odstraňování nádorů, zdaleka ji nelze považovat za zázrak, který zachrání život každého onkologického pacienta.

Cílem protonové terapie je zničení nádorových buněk

Protonová terapie se využívá jako léčebná metoda v případě onkologických onemocnění. Jedná se o pokročilý typ radioterapie, která je založena na ničení nádorů pomocí vodíkových svazků, jež jsou tvořeny protony atomů vodíku. Na rozdíl od tradičních metod radioterapie dokáže protonová léčba lépe zacílit záření. Paprsek tak při ničení nádorových buněk šetří okolní zdravé tkáně.

Kromě zhoubných tumorů se tento druh terapie využívá také k odstraňování nádorů benigních, a to jak u dospělých, tak i u dětských pacientů. Lze ji navíc aplikovat na nádory nacházející se na různých částech těla. Mezi dnes už běžné procedury tak patří například:

• protonová léčba rakoviny prsu,
• protonová léčba rakoviny prostaty,
• protonová léčba rakoviny plic,
• protonová léčba rakoviny mozku,
• protonová léčba rakoviny hlavy a krku,
• protonová léčba rakoviny slinivky břišní,
• protonová léčba rakoviny jater,
• protonová léčba rakoviny jícnu,
• protonová léčba rakoviny konečníku.

Princip této terapie spočívá v narušení DNA rakovinných buněk. Protony jsou urychleny v urychlovači částic, kde dosáhnou přibližně poloviny rychlosti světla. Následně se proud těchto protonů pomocí speciálního magnetického zařízení zaostří do cca 5 milimetrů tenkého paprsku.

Tento paprsek pak magnet nasměruje a vede na nádor v různých úhlech. Podle toho, kde se nádor nachází a jaká je jeho velikost, může být proud paprsku upraven. Tímto způsobem lze do nádorů dostat různé množství záření, které následně poškodí jeho DNA a on tak není schopen dále růst.

Největší výhodou protonové léčby je tedy schopnost přesnějšího cílení na nádorové buňky. Ačkoliv dochází k aplikaci vyšší dávky záření do nádoru, díky přesnějšímu zaměření nedochází k takovému poškození zdravých buněk, které se nachází v jeho blízkosti. Pokud je tedy tímto způsobem léčena například rakovina mozku, je pacient vystaven menšímu riziku poškození neurologických funkcí, jako jsou například řeč či paměť.

Jak dlouho procedura trvá?

Délka léčby se vždy odvíjí od velikosti, umístění a počtu nádorů. Zpravidla však jedno ošetření trvá čtvrt až půl hodiny. Ozáření dané oblasti protonovým paprskem přitom zabere jen několik minut, avšak nějakou dobu trvá také nastavení zařízení.

Většina pacientů obvykle podstupuje několik ošetření. Někdy je potřeba docházet na proceduru každý den, v jiných případech jsou intervaly delší. Celkový počet ošetření pak závisí na individuálním léčebném plánu. Po proceduře může jít pacient zpravidla hned domů a věnovat se každodenním činnostem.

Vedlejší účinky protonové léčby

Pokud vás zajímá, zda má protonová léčba vedlejší účinky, tak ano, avšak mnohdy bývají mírnější, než je tomu v případě tradiční radioterapie. Mohou se přitom projevit už během léčby nebo až po jejím absolvování. Nejčastěji se jedná o zarudlou a bolavou kůži v oblasti, kde paprsek působil. Pacienti tuto bolest často připodobňují ke spálení od slunce.

Intenzita vedlejších účinků závisí i na dávce, kterou v rámci protonové terapie dostáváte. Podle toho, jaká část pacientova těla byla ošetřovaná, se mohou dostavit nepříjemné příznaky, jako je vypadávání vlasů či únava. Někdy se navíc objevují také bolesti hlavy, trávicí potíže nebo problémy s konzumací potravy.

Příprava před aplikací záření

Podstoupení protonové léčby vyžaduje důkladnou přípravu. Terapii je potřeba pečlivě naplánovat, aby bylo zajištěno, že paprsek zasáhne svůj cíl a zároveň do něj vyšle správnou dávku záření. V rámci přípravy tak probíhá spolupráce specialistů napříč různými obory. Do procesu léčby jsou zahrnuti nejen radiační onkologové, ale také dozimetristé, fyzici, zdravotní sestry a sociální pracovníci.

Velikost a umístění nádoru je nejdříve potřeba přesně lokalizovat pomocí magnetické rezonance nebo počítačové tomografie. Místo, kam bude paprsek při léčbě směřovat, se na pacientově těle vyznačí. V případě, že léčba probíhá v oblasti hlavy a krku, se vytvoří speciální maska, která se při proceduře umístí na obličej, aby se zamezilo pohybu pacientovy hlavy.

Přesnou dávku záření pak stanoví radiační onkolog, zatímco dozimetristé musí určit nejlepší způsob jejího podání. Jejich úkolem je zjistit, kam paprsek zacílit a jak hluboko jej do těla dostat. Na této přípravě se podílejí navíc také fyzici, aby bylo zajištěno, že bude podána přesná dávka pod správnými úhly a ve správné hloubce.