Osteochondróza se týká poškození chrupavky a kostní tkáně. Zlepšit stav může fyzikální terapie

Osteochondróza a její typy

Osteochondróza je souhrnné označení pro degenerativní onemocnění postihující chrupavku a kostní tkáň. Nejčastěji bývá lokalizována v oblasti páteře, kyčlí nebo kolen. Choroba se vyznačuje dočasným přerušením výživy kostí, následkem čehož dochází k odumírání tkáně. 

Tento stav vzniká především v důsledku nadměrné zátěže na klouby a páteř, případně vlivem úrazů, špatného držení těla či genetických predispozic. Pokud se osteochondróza neléčí včas, mohou nastat závažné komplikace, jako jsou výhřezy meziobratlových plotének nebo ztráta pohyblivosti kloubů.

Osteochondróza se objevuje ve více formách, přičemž každá postihuje jinou část těla a má specifické příznaky i léčebné postupy. Setkat se lze například s:

• Osteochondróza páteře: nejčastěji zasahuje krční, hrudní a bederní oblast a vede k bolestem zad, omezené pohyblivosti či výhřezům plotének. Nejhojněji přitom bývá zasažena oblast bederní páteře, dále pak krční páteře, přičemž jejími nejznámějšími formami jsou C4/5, C5/6 a C6/7. 
• Osteochondróza kyčelního kloubu (Perthesova nemoc): se vyskytuje u dětí a dospívajících. Narušuje krevní zásobení stehenní kosti, což může způsobit bolesti a deformaci kloubu, potažmo trvalou invaliditu.
• Osteochondróza kolenního kloubu (Osgood-Schlatterova choroba): je častá u mladých sportovců a projevuje se bolestivým zánětem v koleni, který mohou zhoršovat fyzické aktivity. Léčba zahrnuje odpočinek a fyzioterapii.

Symptomy a rizikové faktory osteochondrózy

Příznaky osteochondrózy se odvíjí od místa postižení. Mezi nejčastější projevy patří bolesti a někdy i ztuhlost v dané oblasti. Bolest se obvykle objevuje postupně, zprvu jen při fyzické zátěži nebo delším sezení, přičemž později se může stát chronickou. Objevit se může ranní ztuhlost, která se po chvíli pohybování uvolní. Pokud osteochondróza postihuje páteř, mohou se bolesti projevit i v končetinách, což je dáno vyvinutím tlaku na nervy. U krční páteře se pacienti setkávají také s bolestmi hlavy, závratěmi, mžitkami před očima a brněním rukou, zatímco zasažení bederní páteře způsobuje bolesti vyzařující do dolních končetin.

Dále může vlivem nemoci dojít k omezené pohyblivosti a slabosti svalů. V pokročilém stadiu mohou být tyto symptomy natolik výrazné, že pacient ztrácí schopnost vykonávat běžné denní aktivity. Osteochondrózu též doprovází zánětlivý proces, jenž může stát za otoky a pocitem nepohodlí v postižené oblasti. V případě postižení velkých kloubů, jako jsou kyčle nebo kolena, pacienti začínají kulhat a mívají i další potíže s chůzí.

Co patří mezi rizikové faktory osteochondrózy?

Autor: Redakce edoktori.cz

Osteochondrózu má na svědomí kombinace mechanických a biologických faktorů, které vedou k postupnému opotřebení chrupavky a kostní tkáně. Jednou z hlavních jejích příčin je dlouhodobá nadměrná zátěž na páteř a klouby, která nastává v důsledku těžké fyzické práce, opakovaných pohybů nebo nesprávného držení těla. Riziko osteochondrózy zvyšují nejen úrazy a mikrotraumata, která postupně oslabují struktury kloubů a meziobratlových plotének, ale také genetická predispozice. Lidé s ní mají k tomuto onemocnění větší sklon.

Sedavý životní styl a obezita jsou dalšími rizikovými faktory, protože nadváha klade na klouby a páteř vyšší nároky a oslabené svalstvo je nedokáže dostatečně podpořit. Na rozvoj tohoto onemocnění má vliv rovněž věk, jelikož s přibývajícím věkem se regenerace chrupavek a krevní zásobení kloubů přirozeně zhoršují.

Diagnostické metody a možnosti léčby

Diagnostika osteochondrózy začíná podrobným zhodnocením pacientových symptomů a fyzickým vyšetřením, které se zaměřuje na pohyblivost kloubů a páteře. Dále se využívají zobrazovací metody, jako je rentgen, magnetická rezonance či počítačová tomografie (CT). 

Pomocí rentgenu lze odhalit změny v kostní struktuře, kupříkladu zúžení meziobratlových prostorů nebo vznik osteofytů (kostních výrůstků). V pokročilejších případech se provádí magnetická rezonance nebo počítačová tomografie, jež slouží k detailnějšímu zobrazení poškození chrupavky, plotének a kořenových nervů.

Některé případy osteochondrózy nelze zcela vyléčit, pouze je možné zpomalit její postup. Léčba se přitom odvíjí od stadia onemocnění a míry postižení páteře či kloubů. V počátečních fázích se upřednostňují konzervativní metody, pacientům pomáhá pozměnit svůj životní styl, snížit zátěž na postižené místo a rehabilitace.

Podstatnou součást léčby tvoří fyzikální terapie, která přispívá ke zlepšení hybnosti, posílení svalů a zmírnění bolesti. Cvičení se zaměřuje na posílení svalstva podporujícího páteř a klouby, čímž je možné předejít dalšímu zhoršování stavu. Kromě toho se pacientům předepisují nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID) a analgetika zmírňující bolest a zánět. U některých pacientů mohou pomoci i masáže, akupunktura či různé formy fyzikální léčby, jako je elektroterapie. 

Pokud konzervativní léčba nepřináší dostatečnou úlevu a osteochondróza postupuje, může být třeba provést chirurgický zákrok. K operaci se nejčastěji přistupuje u pacientů s vážným poškozením, například při výhřezu meziobratlové ploténky tlačící na nervové kořeny nebo při těžkém poškození kloubní chrupavky. Mezi zákroky, které přicházejí v úvahu, se řadí odstranění poškozené ploténky (diskektomie), zpevnění obratlů (spondylodéza) či u kloubních onemocnění artroskopie. Progresi onemocnění přitom může člověk významně zpomalit i sám, pokud dbá na udržování si zdravé hmotnosti, pravidelnou fyzickou aktivitu a správné držení těla.