Legionelóza se přenáší vodovodními sítěmi i klimatizací. Nemoc byla popsána až v roce 1976
Legionelóza je bakteriální horečnaté onemocnění. Poprvé byla popsána ve Filadelfii v roce 1976 u skupiny amerických legionářů, odtud pochází její název. V České republice se vyskytují nižší stovky případů ročně, ale nemoc může být i fatální.
Původcem legionelózy jsou bakterie z čeledi Legionellaceae, nejčastěji se jedná o Legionella pneumophila. Tyto patogeny se běžně vyskytují ve vodě nebo půdě. Nakazit se můžete vdechováním kontaminovaného aerosolu z vodních zdrojů. Těmi jsou například klimatizace, vodovodní sítě, vodotrysky, nebulizátory, vzduchotechnika, ale i dokonce vířivky. Mezilidský přenos však nebyl dosud popsán. Nejvíce jsou infekcí ohroženi senioři, pacienti s imunodeficitem nebo chronickým plicním onemocněním.
Formy onemocnění
Existují dvě formy onemocnění legionelou, a to pontiacká horečka a legionářská nemoc. První jmenovaná varianta probíhá podobně jako běžné nachlazení či chřipka. Inkubační doba je poměrně krátká, většinou se příznaky objeví do 48 hodin. Mezi běžné symptomy patří horečka, zimnice, únava, nevolnost, bolest hlavy a svalů. Na pontiackou horečku se neumírá.
Legionářská nemoc je o poznání vážnější. Její inkubační doba je mezi 2–10 dny, ale někdy to může být i 16 dnů. V jejím případě se u pacienta rozvíjí různě těžká pneumonie (zápal plic). Mezi možné příznaky přitom patří:
- různě silný kašel,
- vykašlávání krve,
- horečka,
- ztráta chuti k jídlu,
- bolest hlavy,
- únava,
- letargie,
- bolest svalů.
- průjem,
- zmatenost.
Smrt může u některých pacientů nastat při progresivním respiračním selhání, které může vyústit v poruchu funkce dalších orgánů, především ledvin. Smrtnost legionářské nemoc se udává celosvětově mezi 5–10 %.
Diagnóza se stanovuje z moči a krve
V diagnostické rozvaze hraje roli i epidemiologická anamnéza. Původce nemoci se nejčastěji prokazuje přítomností jeho antigenu v moči, případně se vyšetřuje přítomnost protilátek v krvi. Legionely lze také vykultivovat ze sputa.
Pontiacká horečka nevyžaduje specifickou terapii, kdežto legionářská nemoc se léčí antibiotiky, často makrolidy nebo fluorochinolony. Někdy je nutná také intenzivní péče, hlavně při respirační nedostatečnosti.
Očkování proti legionele není dosud k dispozici. Hlavní roli proto hraje prevence. Ta spočívá v důsledné revizi, čištění a případně dezinfekci zařízení, která pracují s vodou a mohla by tvořit aerosol. Vodní plochy určené ke koupání je vhodné chlorovat, což se ale běžně dělá.