Cukrovka I. typu má jiný původ než cukrovka II. typu. Je to celoživotní onemocnění

Jak již bylo řečeno v úvodu, diabetes I. typu je autoimunitní onemocnění. Jednoduše řečeno to znamená, že náš imunitní systém ničí vlastní tkáně. Jeho cílem jsou v případě cukrovky prvního typu β-buňky Langerhansových ostrůvků slinivky břišní. 

Tyto buňky jsou zodpovědné za produkci hormonu inzulinu. Ten má v těle mnoho funkcí. Jednou z nich je transport glukózy (jednoduchého cukru) z krve do buněk. Pokud nemá tělo dostatek hormonu, glukóza se méně dostává z krve do buněk, což vyvolá vysokou hladinu cukru v krvi (hyperglykémii).

Zvýšený cukr má na svědomí mnoho potíží

Standardní hladina cukru v krvi (glykémie) nalačno je 3,9 mmol/l až 5,6 mmol/l. U pacientů s diabetem je tato hodnota vyšší. Zvýšená hladina glukózy v krvi znamená její vyšší osmolalitu, což způsobuje nadměrné vylučování vody ledvinami, tedy nadměrné močení. Mezi další typické příznaky diabetu I. typu patří:

• žíznivost,
• nadměrný hlad,
• nevysvětlitelná ztráta hmotnosti,
• únava,
• mlhavé vidění,
• močové infekce, 
• zpomalené hojení ran.

Diagnóza se stanoví z analýzy krve

Diabetes prvního typu se diagnostikuje vcelku jednoduše – zjištěním zvýšené glykémie při vyšetření krve. Diagnózu podporuje zvýšená hodnota glykovaného hemoglobinu a přítomnost různých autoprotilátek (ICA, ICSA, anti-GAD a další).

Onemocnění se léčí dodáním inzulinu. V akutním stavu je nutná hospitalizace, rehydratace, korekce glykémie a acidobazické rovnováhy. Dlouhodobě je nutná pravidelná aplikace různých typů inzulinu, pravidelná monitorace glykémie a dodržování diabetické diety. Žádoucí jsou pravidelné kontroly u diabetologa. Cukrovka prvního typu je dlouhodobé a nevyléčitelné onemocnění.